úterý 19. února 2013

Výšivka na tylu





Protahování na tylu barevnými a kovovými nitěmi, pol. 20. století


Výšivka na tylu sice nepatří mezi pravé šité krajky (řadí se mezi výšivky - jak už název napovídá), ale protože se jedná o zajímavou techniku, která je u nás už dost zapomenutá, dovolím si ji trochu připomenout.

Pro ruční výšivku je nejvhodnější bavlněný, případně hedvábný tyl. Úplně nejdřív ho musíme vyžehlit a vypnout do rámu nebo alespoň do vyšívacího bubínku. Další postup záleží na tom, jestli budeme provádět výšivku předkreslenou nebo podle počítané nitě. A ještě si můžeme vybrat z několika druhů stehů.


Výšivka protahovaná
je založená na použití předního stehu (jehlu s nití, odpovídající velikosti ok tylu, protahujeme postupně potřebným směrem). Při vyšívání předkresleného vzoru musíme nejdříve přišpendlit nebo přistehovat kresbu vzoru pod vypnutý tyl a potom jenom co nejpřesněji vyšívat nakreslené linie. Je možné i část tylu vystřihnout - v tom případě nestačí jen přední steh, ale okraje dírek musí být pevně obšité.

Přední steh



Protahování na tylu pole předkresleného vzoru (vzor ŠÚU

Druhou možností je vyšívání podle počítané nitě. Nitě protahujeme podle různých schémat danými počty oček a vytváříme tak dekorativní výplně nebo samostatné geometrické tvary.



Řada dalších vzorů je také ve staré brožurce Die Tüllstickerei (nakladatelství T. Dillmont).

Často se používá také kombinace obou typů výšivky - podle předkresleného vzoru vytvoříme kontury a vnitřní plochy zdobíme různými výplněmi podle počítané nitě.


Protahování na tylu podle předkresleného vzoru, plochy vyplněné výšivkou podle počítané nitě


Výšivka řetízkovým stehem
je tvořena řetízky přes jedno nebo více ok tylu. Může být šita běžnou vyšívací jehlou nebo častěji speciální jehlou, která vypadá spíše jako háčkovací háček s trochu ostřejší špičkou. Technika se také více podobá háčkování než vyšívání - pouze se háčkuje přes napnutou tkaninu a pak svrchní část řetízkového oka zůstává na lícové straně tylu, spodní část na rubové straně. Této technice se také někdy říká tamburování.

Vyšívání tamburovací jehlou


I tuto výšivku je možné provádět buď podle předkresleného vzoru nebo podle počítané nitě.

V zahraničí je tento typ krajky známý jako Lierská krajka (Lierse kant), Limerick (Limerick lace) a řada dalších.


Aplikace
je další možností, jak ozdobit tyl. Většinou se kombinuje s výšivkou. Provádí se tak, že se na sebe položí tyl a jemný mušelín nebo podobná tkanina, sestehují se a výšivka se provádí skrz obě vrstvy. Pak se podle vyšitých kontur část mušelínu opatrně odstřihne. Vzor je pak tvořen střídáním vzdušnějších částí tvořených pouze vrstvou tylu a částí hutnějších tvořených vrsvou tylu a mušelínu. Tento typ výšivky se používá například u krajky Carrickmacross (Carrickmacross lace).


6 komentářů:

  1. Tak jsem na základě tvého blogu zkusila šitou pidikrajku. Bylo to úmorné, výsledek se po odstřihnutí zdrcnul a tak ještě víc obdivuji tvoji tvorbu. Šitá krajka je hodně náročná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je pravda. Ale o to větší je radost, když překonáš ty hrozné začátky a krajka začne vypadat tak, jak by měla. Pak už má šití dokonce i uklidňující účinek... :)

      Vymazat
  2. Odpovědi
    1. Protahovaná výšivka se dělá běžnou jehlou (tloušťka se přizpůsobuje tloušťce vyšívací příze) s tupější špičkou. Na tamburování existují speciální jehly (tzv. tamburovací), které se podobají háčku na háčkování. V Česku se moc nedají sehnat, větší šance je na Slovensku pod názvem "krivá ihla" nebo nejspíš přes internet jako "tambour hook".

      Vymazat