Reticellové hvězdičky

Vánoce už jsou pryč, zima zatím nikde, tak alespoň jako inspirace na příští rok vyšly v posledním čísle Paličkování moje reticellové hvězdičky i s podvinky.

Ukázka jednoho podvinku:



A ještě jedna - a nebo vlastně dvě šité krajky v časopise. Tentokrát krásné rozměrnější práce Vilmy Naskové v Krajce. Také s podvinky.

Krásné Vánoce

Krásné Vánoce

Happy Christmas

Aemilia ars



Aemilia ars byl původně název společnosti, která byla založena v Bologni v roce 1898. Jejím cílem bylo obnovit rozvoj uměleckých řemesel, která již v té době byla nerentabilní. Podpora se netýkala pouze krajkářství, ale také řemesel zpracovávajících kovy, kůže, dřevo, papír a další.

Základem pro nový rozvoj krajkářství byly staré vzory (reticella, punto in aera), které byly částečně upravovány. Vznikaly také předlohy nové, i když modernizace nebyla tak intenzivní, jako např. v našich zemích. Přesto byly tehdejší krajky na velmi vysoké úrovni.

V současné době existuje v Bologni kulturní sdružení I merletti di Antonilla Cantelli, které se snaží v tradicích pokračovat a rozvíjet je, zejména účastí na různých výstavách, pořádáním kurzů, vydáváním knih. Využívají  své rozsáhlé sbírky původních předloh, které jsou charakteristické hlavně květinovými motivy. Letos sdružení připravilo pro své příznivce dárek: zdarma zpřístupnilo na svých webových stránkách deset svých vzorů (ke stažení zde).

Název Aemilia ars se dnes tedy používá pro označení typických šitých krajek z italského regionu Emilia - nebo také pro označení specifické techniky jejich výroby.





Vzor upravený podle původní předlohy

 

Technika Aemilia ars

Od klasického postupu šité krajky se liší přípravou podkladu. Na povrchu nakresleného vzoru se předem nevytvářejí silnější přízí základní kontury, ale připraví se pouze systém tzv. pomocných stehů.

Kontury se vytvářejí postupně tak, že se nitě podvlékají pod pomocnými stehy. Pracuje se po částech - to znamená, že se např. vytvoří kontury jednoho nebo několika lístků a ihned se vyplní jejich plocha. Pak se pokračuje dále.

Po vytvoření všech motivů se šijí spojky a nakonec se vše začistí kroužkováním (drobné lístky a úponky se nekroužkují).

Další vzory a postupy v knihách:

Pavoučci

Pavoučci (vzorník Školského ústavu umělecké výroby)

Pavoučci se používají jako ozdobná výplň kruhových dírek spíše u bílé výšivky, ale samotný pracovní postup je charakteristický pro šitou krajku. Pokud tedy základní ohraničující kružnice nebude ušitá v plátně, ale vytvořená samostatně, může být i takovýto pavouček součástí krajky - i když krajkoví pavoučci bývají obvykle spíše jednodušší, zatímco ti vyšívaní jsou více zdobnější.

Květ s pavoučkem, průměr 7 cm, zlatožlutá mulinka

Postup šiti středového pavoučka je na následujícím schématu. Základní řady (obr. 2) opakujeme několikrát tak, aby vzniklá hvězdička vyplnila co největší část prázdného kruhu. Dále postupujeme podle nákresu 3 a 4.

Dvoubarevná reticella

Reticellová kolečka šitá dvojitou mulinkou,
průměr každého kolečka 6,5 cm

I nepříliš komplikovanou reticellu je možné oživit a ozvláštnit použitím nití více barev (samozřejmě i tady platí, že méně je více, proto je nejlepší zůstat jen u barev dvou. A ještě je dobře sladit...). Nejdříve je třeba nakreslit návrh barevné kompozice. V dnešní době není problém několikrát okopírovat černobílý nákres a pak jen zkoušet vybarvovat. Přitom jedna barva by měla být dominantní, druhá spíše jen doplňující. Stačí jen malý kousek kroužkování nebo několik obloučků odlišné barvy a vznikne zajímavý šperk nebo aplikace na oděv nebo kabelku.

Změna barvy při kroužkování

Okolek z šité krajky

Okolek je šitý z béžové bavlněné obuvnické niti č. 24, husté výplně jsou tvořeny podkládaným pláténkem, vzdušné výplně obtáčeným tylem, dvojsloupky a trojsloupky.



Obtáčený tyl



Podkládané dvojsloupky a trojsloupky



Tenerifa a nanduti

Tenerifa a nanduti patří mezi tzv. "sluníčkové" nebo "pavoučí" šité krajky. To podle podoby s rozbíhajícími se paprsky slunce nebo s pavoučí sítí. Obě krajky mají mnoho společného, přesto se však některými drobnostmi liší.

Tenerifa je typická pro Španělsko a z něj zejména pro Kanárské ostrovy (podle jednoho z ostrovů pochází její název). V současné době je již rozšířená i v mnoha jiných zemích. Šije se na pomocné podložce (tvrdší kartón, dřevěná nebo kovová destička s otvory nebo zářezy). Otvory se provlékne pevná pomocná nit a na ni se teprve zavěšuje paprskovitá osnova. Ta se potom protkává a svazuje tenerifovým uzlem. Nakonec se pomocná nit přestřihne a krajka se oddělí. Tímto způsobem se vytvářejí jednotlivé motivky kruhového nebo jiného tvaru - dále se mohou sešívat k sobě nebo všívat do textilu. Jsou většinou jednobarevné nebo v jemných barevných kombinacích.

Příprava osnovy pro šití tenerify 




Tenerife lace. Designs and instructions. 1904


Nanduti je název pro podobnou krajku vytvářenou v jihoamerické Paraguayi. Avšak na rozdíl od tenerify se šije přímo na plátně napnutém na rámu. Na plátno se předkreslí obrysy motivů a osnova se připevňuje přímo k němu bez pomocných nití. Motivky se zpravidla nešijí jednotlivě, ale jsou navzájem propojené a tvoří větší dekorativní celky. Často se používají kombinace velmi kontrastních barev. Hotová krajka se odděluje tak, že se plátno z rubu opatrně odstřihuje těsně vedle osnovních nití a zbytky plátna se pak postupně vytahají.

příprava osnovy pro šití nanduti

blog.lamadesigns.com/tag/nanduti-lace/



http://country.paraguay.com/arts_and_culture/folk_art.php

Další informace: Nanduti, Paraguayan lace

A na závěr legenda o tom, jak prý vznikla krajka nanduti:
Dva mladíci se ucházeli o ruku krásné dcery náčelníka guaranských domorodců. Její otec prohlásil, že ji dá tomu, kdo přinese vzácnější a zajímavější dar.
První mladík byl velmi bohatý a na světě nebylo nic, co by si nemohl koupit. Sehnal všechny druhy zvířat, které v té době existovaly, a rozhodl se věnovat je milované dívce.
Druhý mladík byl naopak velmi chudý a neuměl si představit, jak by si mohl opatřit alespoň nějaký dar. Když procházel lesem, prosil o pomoc jejich boha a pohlédl přitom nahoru k nebi. Najednou uviděl mezi větvemi stromů překrásnou stříbřitou krajku. Zaradoval se, ale když se jí dotkl, krajka zmizela a místo ní zůstala jen obyčejná potrhaná pavoučí síť. Mladík byl naprosto zoufalý. V tomto stavu ho uviděla jeho matka a rozhodla se mu pomoci. Našla jinou podobnou pavoučí síť a podle ní vyrobila krajku. Jen k tomu použila jehlu a svoje vlastní stříbrné vlasy. Když druhý den mladík předvedl náčelníkovi svůj vzácný dar, dostal jeho dceru za ženu a žili spolu šťastně naž do smrti. A od té doby všechny paraguayské ženy začaly vyrábět krásné krajky podobné pavoučím sítím.
Krásná romantická legenda. Ale ve skutečnosti to určitě bylo úplně jinak...