Vějíř pro módní přehlídku na piešťanském krajkářském festivalu World lace festival - šitá krajka, tři měsíce perné práce...
Vějíř pro módní přehlídku na piešťanském krajkářském festivalu World lace festival - šitá krajka, tři měsíce perné práce...
Podle jednoho podvinku se dá krajka ušít v různých variantách. Pokud je jednobarevná, můžeme si dovolit více experimentovat s výplněmi. V barevném provedení úplně stačí základní pláténko. A aby to nebylo úplně jednoduché, stačí třeba jen pár dírek.
Kdysi dávno jsem našla ve starém časopise z roku 1910 krásnou, neobvyklou, ale dost složitou tenerifu. I s podrobným návodem.
Šitá krajka: Tenerifa pro pokročilé (sitakrajka.blogspot.com)
Sama jsem ji nezkusila ušít, ale tajně jsem doufala, že to přece jen někdo udělá a že konečně uvidím výsledek. Trvalo to dlouho, ale dočkala jsem se! Tou odvážnou krajkářkou byla Sarah Bradberry, která celý postup i s komentářem zveřejnila ve facebookové skupině Teneriffe Lace Weaving.
Nejšílenější na celé věci je to, že návod je psaný dost archaickou češtinou, kterou si Sarah pomocí překladače přeložila do angličtiny - a i tak postupu porozuměla (trochu asi pomohl i nákres) a tenerifu ušila. A je fakt krásná!
Díky, Sarah!!! 💖
Letošní příspěvek na vamberecké bienále byl takový trochu "grafický". Při pohledu zblízka je to pláténko ve dvou odstínech a kontrastní černé lemování ušité pomocí obtáčení. Materiál je lněná příze, velikost 27 x 45 cm.
A ještě jedna varianta na podkladu z lněného plátna s vyšitými písmenky:
Ve virtuálním světě občas proběhne nějaká akce, výzva, soutěž - prostě něco, co člověka probudí z letargie a donutí ho vyvinout nějakou krajkářskou aktivitu. Lace Design Challenge byla zajímavá v tom, že autorka nabízela různé možnosti, jak hravým způsobem vytvořit neobvyklý námět a vzor pro krajku. Bylo to občas spíš hraní si s barvami nebo pastelkami a nic použitelného z toho nevzešlo, ale bylo to hezké.
Můj vzor sice není nijak zvlášť převratný, ale téma "Fragmenty" bylo pro šitou krajku velmi dobře použitelné.
Imaginární písmo jsem vyšila tenkou černou nití na hotové podkládané pláténko, zlaté špičky trojúhelníků byly komplikovanější. Nejdřív jsem obtočila jejich obrysy zlatožlutou nití, vyplnila vnitřek žlutým filcem a nakonec vše překryla zlatým dracounem technikou zlaté výšivky.
Další podrobnosti na webových stránkách autorky výzvy: lacebutwhy
nebo na instagramu: Cordula Pröfrock (@lacebutwhy)
Výšivka vznikla tak trochu jako cvičná práce. Má velikost přibližně 8 x 8 cm a je převzata z lidového kroje z okolí jihočeského Tábora (z publikace Blaženy Šotkové "Naše lidové kroje" z roku 1951).
Kdyby si někdo náhodou chtěl tuhle strašlivou práci vyzkoušet (myslím tím jeden motivek, ne celou zástěru), přikládám neumělý nákres.
V posledním čísle časopisu Krajka vyšlo malé povídání o reticellách i se třemi podvinky. Třeba se budou před Vánocemi hodit...
Krajka byla šitá podle historického tištěného vzorníku "Newes Modelbuch in Kupfer" Johanna Sibmachera (v jiných vydáních psáno Siebmacher) z roku 1604. Cílem nebylo vytvořit autentickou repliku, ale vyzkoušet si, jestli jsem schopná vůbec něco takového ušít...
Především bylo nutné vzor zvětšit, aby se daly dobře vytvořit i nejmenší detaily za použití ještě přijatelně tenké nitě. Výsledná velikost (průměr) krajky je tedy necelých 18 cm. Nitě jsou krémové - na podlož kordonet 60 a na samotnou krajku bavlněné strojové šicí nitě.
Krajku jsem vytvářela postupně, směrem od středu k okrajům. U některých motivů bylo nutné předem připravit podlož obrysových linií, někde stačil jen systém pomocných stehů (to se týkalo hlavně té spousty ozdobných obloučků).
Při vytváření obloučků platí obecná zásada, že podlož začínáme vytvářet vždy na pravé straně obloučku směrem doleva - to znamená, že se vracíme zpátky k hotové části krajky a podlož tak máme k čemu připevnit. Napneme několik nití a končíme na levé části obloučku (počet nití podlože je tak vždy lichý, nejčastěji tři nebo pět). Oblouček pak začínáme obsmykovávat směrem zleva doprava. Pokud jsou k právě obšívanému obloučku připojeny obloučky další, vytváříme je opět tak, aby podlož začínala zprava doleva a obšívání zleva doprava.
U některých vzorů (hlavně kruhových) ale může být postup komplikovanější, protože jsou místa, kde oblouček ještě není k čemu připevnit - jeho levá část se přichytí k prozatímnímu pomocnému stehu a teprve nakonec se připojí k celku.
Podle výše popsaného postupu vytvoříme první oblouček a obšijeme ho do poloviny do místa, kde začíná pravá část připojeného obloučku.
Vytvoříme podlož připojeného obloučku a začneme ho obšívat opět až k místu, kde je připojená pravá část dalšího obloučku.
Tento další oblouček ale zatím ještě není k čemu připojit, musí být tedy prozatímně přichycen k pomocnému stehu.
Pokračujeme v obšívání, přecházíme přitom z jednoho obloučku na druhý, dokud nenarazíme na pravou část dalšího připojeného obloučku.
Vytvoříme další připojený oblouček a při jeho obšívání opět zastavíme u pravé části nového obloučku.
Ušijeme opět část obloučku a zůstává poslední velký oblouk, který bude opět připojený k prozatímnímu pomocnému stehu.
Nyní můžeme obšít najednou celou pravou část skupinky obloučků a po centrální kružnici přejdeme k dalšímu motivku.
Stejným způsobem se ušije další skupinka, u které už jsou dlouhé obloučky připevňované přímo k hotové části vzoru a nepotřebují pomocné stehy.
Podlož obloučku poslední skupinky pečlivě připevníme k prvnímu dlouhému obloučku tak, aby se po odstranění pomocného stehu spoj nerozpadl. Stejně ušijeme zbytek vzoru.
Poznámka: Středová kružnice u vzoru je neobsmykovaná, protože k ní byla následně připojena ještě další část vzoru. U jednoduché kytičky by byl postup takový, že by se zároveň obšívala i tato centrální kružnice.